Členské státy Evropské unie, zejména její východní části, nebudou schopny do roku 2025 nahradit u nových projektů 30 % zemního plynu vodíkem a biomethanem, jak to předpokládá Evropská komise. Problémem jsou obchodní, technické, ale i legislativní překážky. V podcastu Slovenského plynárenského a naftového svazu (SPNZ) Otevřeně o plynu to řekla výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu Lenka Kovačovská.
„To, co chce komise, je extrémně ambiciózní. Už na rok 2025 má velmi silné ambice, že až 30 % plynů, které budou používány z nových zdrojů, by měly být nízkoemisní nebo zelené plyny,“ připomněla Kovačovská.
Z technického hlediska nejsou podle Kovačovské překážky ve výrobě ani distribuci biometanu. Problémem jsou neexistující standardizované systémy obchodování a také dostupnost biomethanu za smysluplnou cenu. „To znamená, že i kdyby byl dostatek biometanu, tak jeho tržní hodnota je tak vysoká, že pro české plynárenství je příliš drahý. Druhá věc je, kolik ho vlastně bude k dispozici,“ řekla Kovačovská. Pokud by byl plně funkční systém podpory, tak biometan by podle ní mohl v roce 2030 pokrýt asi deset procent současné spotřeby zemního plynu.
U vodíku se budou muset tomuto plynu přizpůsobovat technická zařízení včetně turbín a motorů v přenosové soustavě a problém bude získat i dostatečný objem nízkoemisního vodíku. Většina států Evropy kromě Nizozemska a Portugalska totiž vodík plánuje dovážet. „Představa, že v roce 2025 budeme schopni pro nové projekty dosahovat 30 % vodíku a biometanu, je utopistická,“ dodala Kovačovská, podle které taxonomie EU předčila technický vývoj.
S aktuálními záměry EU nekorespondují ani jiné strategické dokumenty unie, jako například „plynárenský balíček“. Podle něj by totiž až v roce 2024 měla vzniknout evropská databáze a certifikace nízkoemisních plynů. Je tedy problematické, aby spotřebitelé již o rok později pokrývali zelenými plyny 30 % své potřeby.
„Myslím si, že ambice jsou příliš vysoké. Otázka je, zda se reálně podaří najít nějaký kompromis, který by více zohlednil specifika střední a východní Evropy, protože pro náš region je zahrnutí zemního plynu jako tranzitivního paliva výrazně důležitější než pro západní Evropu,“ dodal šéfka českého plynárenského svazu.
